Někteří z nás nemají problém s navazováním přátelství. Jsme hozeni do místnosti neznámých lidí a vyjdeme z ní s hromadou nových kamarádů, kterých se pak nemůžeme zbavit několik let. V mnohých případech se to nepodaří ani do konce života. Pro některé je však představa započetí přirozené konverzace s naprostým cizincem nepředstavitelná, ne-li děsivá. Klepeme se před zavřenými dveřmi a hrozíme se, jaké individuum se objeví usazené v řadě vedle nás. Všichni jsme to zažili, teprve zažijeme, nebo třeba zažijeme znovu s příchodem podzimního semestru, který má část studentů úspěšně za sebou.
Jak na nové kamarády?
Ať už píšeme bakalářku, nebo jsme si teprve odkroutili první semestr, nové lidi poznáváme během celého studia. Kde lépe najít přátele na celý život než na vysoké škole? Tato otázka na nás skáče z různých prospektů a všemožných lákadel. Pozitivní výstup s veselou grafikou a s fotkami vysmátých tváří v pozadí dodá dokonce i zarytému asociálovi nádech optimismu. Jak ale taková přátelství z vysoké vlastně vznikají?
Asi nejtypičtější způsob seznamování, nejen na vysoké škole, ale v průběhu celého života, je postaven na základě určení společných zájmů. Skutečnost, že se s někým vyskytujete v učebně před přednáškou, skončili jste ve stejné práci či třeba jen zájmové skupině, už značí, že existuje potenciální téma k rozhovoru vyhovující oběma stranám. Ne vždy si s někým sednete jen proto, že sdílíte totožné záliby, někdy stačí, když oba znáte malé městečko, o kterém nikdo jiný nikdy neslyšel.
Každopádně, prvotní problém, řešený na základě odvážného rozhodnutí introverta poznat nové lidi, není jak, ale kde. Pomineme teď situace související s rozvrhovým plánem studijního programu. Člověk odhodlaně překoná bariéru a naváže alespoň nějaké vztahy, jenže při troše štěstí a špetky té staré dobré karmy vejde v novém semestru (po velké čistce zkouškového) do ne tak úplně plné místnosti a toho divnotvora, co s ním občas prohodil pár slov, bude hledat marně. Je tedy dobré neomezovat nová přátelství pouze na studovaný obor.
Spolky
Skvělým místem pro okamžité seznámení jsou studentské spolky. Při vstupu do spolku se člověku zdá, že jeho členové mají přátelské vystupování snad v popisu práce. Snaží se vás přivítat co nejvlídněji, takže hned získáte pocit, že někam patříte. Tak je to alespoň u přístupu naší MUNIE :-). Díky společným akcím se seznámíte s bezva lidmi napříč všemi fakultami a ročníky. Co se týče spolků jednotlivých kateder, jedná se o super příležitost, jak se sblížit s lidmi stejné krve a třeba i získat nějaké ty rady do života.
Pomocná síla neboli bydlení
V mnoha případech se seznámíte jednoduše přes stejné známé. Ideální je, když jste na studentském bytě, jehož nájemníci rozprostírají své síly po celé univerzitě a občas risknou svou pověst tím, že novým kamarádům představí ty staré. Ohranou písničkou a poměrně snadnou metodou je navazování vztahů s lidmi, s nimiž jste uvízli na koleji.
Bábovková metoda
Příchod do nového kolektivu, který pro nás připravila vysoká škola, je pro mnohé poměrně výzvou. Můžete ale překonat vlastní očekávání a chopit se jí skutečně originálně. Proč zůstávat u běžných, otřepaných způsobů seznamování, když můžete napsat nahodilým lidem, jestli nemají troubu?
Tato myšlenka, se zrodila v hlavě jedné nejmenované osůbky, která si jednoho dne řekla, že dále nebude obětí vlastního strachu ze socializace a bude chodit péct bábovky k různým lidem, kteří jí to dovolí.
Věřte tomu nebo ne, pár jedinců, jimž nepřijde takový postup zvláštní (nebo se danou podivností nenechají odradit), doopravdy existuje. Hlavním bodem je výplň času, během něhož probíhá samotné pečení, konverzací. Výhodou tohoto přístupu je spokojenost obou stran. I když si navzájem aktéři nepadnou do noty, protagonisté myšlenky pečení bábovek na sebe mohou být hrdí, že se pokusili o socializaci a překonali svůj strach, a těm, kteří s akcí souhlasili, zůstane jako útěcha či jistá forma poděkování dobrota ke kafi. Dle velice přísných pravidel totiž zůstává bábovka tam, kde byla upečena.
Jednoduché alternativy
Samozřejmě osvědčeným způsobem k doplňování kontaktů a získávání nových přátel na facebookový profil jsou studentské párty. Uvolněná atmosféra s mnohem otevřenějším přístupem nabízí optimální prostředí ke vzniku nových vztahů. Pokud ale nejste ten typ, co se rád seznamuje ve víru večírků, můžete vyrazit do knihovny, čítárny či studovny. Divili byste se, kolikrát se dva cizinci začnou bavit nad stejnou knihou, nebo při řešení toho samého problému.
Jazykové bariéry
Nebudeme si však dělat iluze, ne vždy se snaha o navázání konverzace zdaří. Zvlášť, když se na jednom místě sejde studentská komunita několika národností. Ve smutnějším případě dělá problém dokonce i komunikace mezi Čechem a Slovákem.
Tak tomu bylo kupříkladu při jednom zápisu, kdy si Slovenka řekla, že bude aktivní a vytvoří si přátele (nebo přinejmenším známé, které by během roku mohla zdravit pokýváním hlavou) ještě před začátkem semestru. S problémy mezi těmito jazyky většinou nepočítáte, bohužel i to se může stát. V situaci, kdy Češka nerozuměla Slovence ani slovo, došlo dokonce na výzvu užití angličtiny, což už bylo nad rámec veškerých hranic a trpělivosti. Ne úplně pohádková situace pak je, když o pár týdnů později aktérky zjistí, že sdílí třídu a budou na sebe narážet pravidelně.
Na univerzitě, kde se v poměrně hojném počtu míchají nejen Češi a Slováci, ale hlavně i spousta erasmáků se člověk občas zdráhá někoho oslovit. S ohledem na utužování mezinárodních vztahů a zlepšování jazykových dovedností by se toho však nikdo neměl bát. Šance, že začnete rozhovor s někým, komu nebudete rozumět ani ahoj tu samozřejmě jsou, nicméně když už se tak náhodou stane, budete alespoň obohaceni o nový zážitek a strach z trapasu rozhodně nestojí za to, abyste si nechali ujít možnost seznámení se skvělým človíčkem.
Za redakci MUNIE
Sabina Minářová