Poslední roky nám všem dávají zabrat. V době, kdy z epicentra společenské pozornosti ustupuje pandemie, vyvstává výrazná otázka ekonomické krize. Na univerzitě slýcháme zvěsti o bundách v přednáškových sálech, sem tam zavětříme šuškandu o dřívějším ukončení semestru. Žádné závěry zatím nemůžeme vyvozovat a nic není jasné, všichni ale tušíme, že se nás otázka topení nejspíš lehce dotkne.
A stejně tak jako univerzita, i divadla musí s aktuální situací nějakým způsobem pracovat. A my se ptáme, jak se to dotkne nás! Jestli patříš k milovníkům Národního divadla Brno, máme pro tebe skvělou zprávu! NdB se nadále snaží zůstat institucí přístupnou široké veřejnosti, takže minimálně v dohledné době nechystá zdražovat vstupné. Pro nás studenty to znamená, že budeme stále moci objevovat a zažívat kulturu za slevy, kterých NdB poskytuje držitelům kouzelné ISIC karty opravdu hodně.
No a co že nás to v této divadelní sezóně vlastně čeká?
Ikona Brna prostřednictvím umělecké tvorby
Janáček Brno
Kdo občas nakoukne do kulturní scény, ví, že začátek sezony v sudém roce znamená jisto jistě jediné, a to již 8. ročník festivalu Janáček Brno. Tento mezinárodní operní a hudební festival se uskuteční ve dnech 2.–20. listopadu. Brněnskou metropoli tak opět navštíví řada předních operních domů. Návštěvníkům se dokonce naskytne možnost porovnat jednotlivá zpracování. Např. inscenace Káťa Kabanová se objeví v podání švýcarského i pražského souboru. Orchestry a sóloví interpreti se nezaměří pouze na dílo Leoše Janáčka, ale i na tvorbu umělců, kteří jej inspirovali, nebo naopak byli inspirováni jím. A když už jsme všichni alespoň na pár studijních let tak nějak zaseklí v tom Brně, měli bysme využít šance jeho ikonu touto zajímavou cestou poznat.
Unikátní počin Baletu NdB se zapisuje do historie
Bolero, foto: Ctibor Bachratý
Progresivita brněnského baletního souboru sahá svou působivostí až za oceán. Dokladem jeho kvality je mj. získání licence na uvádění děl George Balanchina, jednoho z nejvýznamnějších tvůrců baletu 20. století. Jeho choreografie se spojí v Balanchinovský večer složený ze čtyř titulů. V sezóně kromě čisté klasiky můžeme očekávat i současný balet, který do sálu Janáčkova divadla láká čím dál více mladých lidí.
Nadšení ovšem pramení také ze vzniku juniorského baletního souboru. Jedná se o velmi významný projekt, jelikož je prvním svého charakteru ve východní a střední Evropě. Soubor mladých talentovaných tanečníků do 22 let z tuzemska i zahraničí bude mít svou základnu v Redutě. Kromě podílu na klasickém repertoáru Baletu NdB uvede tento jedinečný projekt Balet NdB 2 ročně dvě premiéry, přičemž novou éru zahájí premiérou v pondělí, 31. 10. 2022 v divadle Reduta. Kromě poskytnutí angažmá dvanácti tanečníkům z prestižních tanečních škol napříč Evropou (4 čeští, 8 zahraničních) si NdB začne existencí souboru vychovávat vlastní umělecký dorost. Za tímto počinem stojí především umělecký šéf Baletu NdB Mário Radačovský, který jej dosáhl za podpory ředitele Martina Glasera a finanční podpory Jihomoravského kraje.
Komedie, komedie! Aneb Režiséři se inspirují temperamentem herců Činohry NdB
Večer tříkrálový
Letošní sezóna přináší výročí 140 let od založení Mahenova divadla. S tím se od 7. do 14. listopadu bude pojit řada akcí a překvapení pro diváky. Mahenka se zahalí do atmosféry 80. let 19. století. Návštěvníkům se naskytne možnost zúčastnit se série prohlídek, které odhalí např., co se děje v zákulisí před představením.
Činohra NdB, stejně jako ostatní soubory Národního divadla Brno, se těší dobré kondici. Tu potvrdila značným úspěchem na prestižním shakespearovském festivalu v Gdaňsku, který soubor na začátku srpna zakončoval Páclovou inscenací Večera tříkrálového a stal se miláčkem polského publika. Tato sezóna bude pokračovat v usilování o současnou moderní činohru. Ponese se ve znamení původních her, a především komedií. Mohlo by se zdát, že jde o pokus zavděčit se době, reakci na pochmurný svět, v němž je třeba se zasmát. Jde však spíše o trend úzce spjatý se samotnými herci. Režiséři, kteří byli na základě předchozích úspěšných spoluprací přizváni k dalším, totiž projevili zájem nazkoušet se souborem činohry komedie. Přičemž k volbě žánru je inspiroval právě komediantský temperament herců.
O plánech Činohry NdB nám více prozradil její umělecký šéf, Milan Šotek, který nám dal zároveň nahlédnout do průběhu příprav sezóny. Na co se můžeš těšit? Na českou „hru o trůny“ nebo na inscenaci o zneužívání moci na akademické půdě.
Milan Šotek, foto: Bára Bachanová
Již od roku 2019 působíte jako umělecký šéf Činohry NdB. Mohl byste shrnout, co tato pozice obnáší?
Umělecký šéf vede umělecký soubor, v případě činohry především herce, dramaturgy, ale také inspicienty (pozn. red.: technický asistent režie), nápovědy, produkční… Rozhoduje o složení hereckého ansámblu a o skladbě repertoáru. Znovu a znovu pojmenovává, kam všechno to úsilí vložené do jednotlivých inscenací směřuje, a všechny zúčastněné se snaží motivovat, aby toho chtěli být součástí. Je to v zásadě manažerská pozice – byť zcela specifického druhu, herecký soubor nelze řídit jako firmu.
Co pro vás za dobu vašeho působení bylo největší výzvou?
Po škole jsem působil devět sezon jako dramaturg velkých činoherních divadel. Vedení brněnské činohry je mou první šéfovskou zkušeností. A největší výzvou asi byla právě samotná tato výzva – vzít nějaké divadlo za své více, než jak je to možné z pozice dramaturga. Tytam jsou časy, kdy jsem mohl být s každým za dobře a v rámci své profese nemusel nikomu oznamovat nic nepříjemného. Někdy tak nepříjemného, že tím dotyčnému přímo zasáhnete do života. Za to jsem ale získal možnost zásadním způsobem ovlivnit, s kým a jaké divadlo v podmínkách velké činohry vytvářím. Tato výzva z podstaty věci stále trvá a pomine, až se funkce zprostím či budu zproštěn.
Doktorka
Jak dlouho probíhají přípravy na divadelní sezónu? A jak takové přípravy vypadají?
Dramaturgický plán nové sezony předkládám řediteli ke schválení na podzim sezony předchozí. Nyní tedy v naší dramaturgii akcelerují přípravy premiér sezony 2023/2024. Na přelomu roku tak budeme vědět, jaký režisér který titul. Tím je sezona „hotová“ ve smyslu ideovém, ale vlastní práce na inscenacích teprve začínají. Režisér a jeho inscenační tým v příslušný okamžik prezentují výrobě výtvarnou stránku – scénu a kostýmy. To se, pro vaši představu, děje zhruba v půlročním předstihu před premiérou. Režisér s výtvarníkem tak kupříkladu v březnu musejí mít přesnou vizi toho, co chtějí na jevišti v říjnu. To samozřejmě klade velké nároky na přípravu a ne každému tvůrci může tento „timing“ a pozdější nezvratnost, dané provozem velkého třísouborového divadelního domu, vyhovovat. V případě dramaturgie navázané na systém předplatného je ten předstih ještě větší – v lednu jednoho roku uhadujete, o čem bude stát za to hrát v červnu roku následujícího, tedy za rok a půl!
Na co se mohou návštěvníci v následující sezóně těšit?
Chystané novinky jsou z poloviny čistými komediemi, v čele s Bez roucha a Lhářem. Tento žánr je v repertoáru inspirovaný samotným souborem. Zejména z pozice režisérů, které jsem přizval k opětovné spolupráci. Lukáš Brutovský, který před dvěma lety inscenoval v Redutě Ickeovu znepokojivou Doktorku, nazkouší nyní v Mahence Fraynovu bravurní situačních komedii. Jsem přesvědčen, že tento potenciál „mimujícího“ souboru je ve výsledku tím, co diváky přivádí i na inscenace, které po srsti tolik nehladí. Doktorka je divácky náročná, ale také divácky úspěšná! A to díky tomu, jakým způsobem naši herci hrají. Což platí i o Matce, Amfitryonovi, Smutku slušícím Elektře, Ztížené možnosti soustředění či o inscenaci Kdo se bojí Virginie Woolfové?
Chytání Vídně
Na kterou z chystaných inscenací se osobně nejvíc těšíte Vy?
Velice se těším na celou jednu „dramaturgickou linku“, a tou je původní dramatická tvorba. Na počátku svého působení jsem vyhlašoval, že budeme pečovat o současné české hry. Ty ale nevzniknou za odpoledne, a tak teprve po třech letech začínáme pořádně sklízet. První vlaštovkou byla v závěru minulé sezony hra Lenky Lagronové Chytání Vídně. V této jich bude jen houšť! Petr Stančík a Marek Šindelka, dva doslova „cenění“, neboť Magnesií Literou ověnčení prozaici, pro nás napsali dvě skvělé hry. Stančík (nejen) o Oldřichu Novém a Šindelka (nejen) o zneužívání moci na akademické půdě (Feminista). Studovat v Brně vysokou školu či na ní učit, vypravím se právě na tuto inscenaci. A také na dva výrazné přepisy české a světové klasiky – ty přes propast více než století vztahují k současnosti kanonické texty způsobem, jaký bych rád rozvíjel i v budoucnu. Půjde o Zeyerova (a Vostrého) Neklana, českou „hru o trůny“, jak mu říkáme, a o Gorkého (a Vůjtkovo) Na dně. Opět, obě inscenace nepochybně nabídnou znepokojivý obraz současného světa, diváky nebudeme zvát na „bezstarostnou idylu“. Imponující? Jistěže, neboť herectví v nich nebude na dně, nýbrž na špici!
Z výše zmíněného je zřejmé, že soubory NdB jsou opravdu na úrovni, a co víc, vědí, jak si najít cestu k mladému publiku. Na představeních se střetává úžasná směsice lidí. Někdy zahlídneš dámu ve večerní róbě, vedle ní pána ve svetru. Sem tam se mihne návštěvník v džínách, který odbíhá od všedních povinností. Nebo noblesní gentleman v kvádru. Občas to pobaví, ale určitě uchvátí. Každý případ je totiž naprosto v pořádku. Je to kultura! Zvláště jako studenti bysme měli využívat šance, že ji můžeme zažívat v podání špičkových souborů, zcela přístupně, v podstatě za hubičku.
Za redakci MUNIE
Sabina Minářová