Brno 16 je mezinárodní filmový festival krátkého filmu, který v Brně funguje bez jediného přerušení již od roku 1960. Svůj titul jednoho z nejstarších festivalů krátkého filmu uplatňuje nejen v rámci České republiky, ale i celého světa. Kromě možnosti zhlédnout desítky snímků, s nejdelším rozmezím do 30 minut, nabízí také šanci setkat se se samotnými tvůrci filmů, kteří ve většině případů přicestují z opravdu dalekých končin. Úctyhodný 60. ročník letos probíhá od 9. do 12. října. Abyste si o festivalu snáze učinili představu, podívejte se na naše dojmy z minulého ročníku.
Možnost zhlédnutí jednačtyřiceti nekomerčních snímků v rozmezí čtyř dnů se nenaskytuje každý týden, vybrat pak takový počet z nabídky více než sedmi set přihlášených exemplářů rozhodně není snadný úkol. Porota vybírající soutěžní filmy si s tím však dokázala patřičně poradit. Široká nabídka byla složena jak z fikce, animovaných snímků, z filmů inspirovaných skutečnou událostí či zkušeností, tak i z kousků, jejichž hlavním účelem byla exprese emocí.
Filmy byly uskupeny do jedenácti bloků a šlo o uskupení nanejvýš důmyslné. Mezi všemi „kraťasy“ daného bloku existovalo totiž pojítko, jež bylo zajímavé objevovat, ať už se jednalo o introspekci, odlišnost či životní těžkosti. Snímky s sebou mnohdy také nesly upozornění na určité situace, jež v daných částech světa probíhají.
Nejen nad takovými snímky měli diváci možnost diskutovat se samotnými autory, kteří přijeli např. z Číny, Ruska, Španělska a mnoha dalších zemí. Zajištění hostů nejen u soutěžních sekcí tvoří podstatné plus festivalu, jež není možno opomíjet. Příležitost dotazů a vyslechnutí autorových záměrů vedly k většímu pochopení filmu jako takového. Vedly k uvědomění si, že za každým filmem stojí opravdoví lidé – speciálně v případě tohoto festivalu také neskutečně mladí, talentovaní lidé, mnohdy právě dosud studenti nějakého filmového oboru. Obrovské uznání už jen za snahu vytvořit něco smysluplného patří zaručeně každému z nich. Návštěvníkům bylo tímto způsobem také umožněno pochopit proces vzniku filmu – příběhu skrývajícího se za příběhem na plátně. „Dali jsme dohromady hodně čínských elementů a vložili je do moderního filmu. Tím jsme se pokusili vytvořit ze staré tradice moderní styl. Nový styl,“ říká jeden z tvůrců snímku Velkej kšeft (CI KE XING, Čína, 2018). Brněnská 16 tak nenabídla divákovi jen jedinečný zážitek, ale přiměla ho díla si i mnohem více vážit.
Kromě soutěžní části byl nabídnut i bohatý doprovodný program, který účastníka zavedl např. zpět do světa němých grotesek, živě za doprovodu klavírní kompozice Duncana Hendy. Zhlédnout bylo možné i výběr filmů z předchozích ročníků Brněnské 16, či zástupce českých snímků, které se do soutěžní sekce neprobojovaly. Prostřednictvím této sekce (Česká 16) získávají zahraniční návštěvníci šanci vytvořit si širší obrázek o českém filmu, i když se jedná o díla spíše vybočující z řady. Ze strany pořadatelů jde zároveň o štědrý způsob udělení uznání českým autorům a povzbuzení těchto mladých jedinců v další práci. Unikátní bylo mimo jiné také promítání s názvem Ztracené šestnáctky děda Pešiše, které představilo dochovanou tvorbu z kolekce 16mm filmů Petra Němečka a jeho ženy Jarmily. Byla tak připomenuta letitá tradice, jíž si festival zachovává, což plyne i z číslovky v samotném názvu festivalu. Je totiž odvozena právě od 16mm filmů, s nimiž se kdysi pracovalo. To nicméně událost ani trochu nepřibližuje pojmu fádnosti. Pojetí festivalu bylo svěží, nekonvenční a v programu poskytlo každému možnost najít si něco dle vlastního vkusu. Dalo by se tedy bezesporu prohlásit, že Brněnská 16 jde s dobou, ale nezapomíná, odkud pochází.
Letošní ročník byl nucen rozprostřít své síly hned na pěti frontách Brna, čímž se bezpečně vyhnul jednotvárnosti prostředí. Pořadatelé sice zvolili jednotlivá promítací místa pohodlně blízko u sebe a na internetových stránkách uveřejnili nejen jejich adresy, ale i různé způsoby dopravy, avšak při jejich pěším hledání (jež bylo při tak malé vzdálenosti nejlogičtější) návštěvníkům, kteří Brno dobře neznají, nepodali potřebnou pomocnou ruku. Např. Kino Art na Radnické 4 je v uličce docela schované, takže ani velký poutač na průčelí budovy nezajistil návštěvníkovi, že k němu z jiné destinace bezpečně doputuje.
Brno ponechává festivalu mnoho otevřených možností. Oproti kupříkladu Mezinárodnímu festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava, který své šance z hlediska využití promítacích prostor již poměrně vyčerpal a nemá tím pádem dostatek příležitostí více se rozšiřovat, má Brno 16 pole stále poměrně široké. Této skutečnosti však až do letošního ročníku festival příliš nevyužíval.
Nabídku tvoří výběr skutečně zajímavých, hlubokých a neotřele zábavných filmů, které diváka ve svém závěru téměř vždy dovedou k zamyšlení. Brno 16 si rozhodně zaslouží být pozvednut na úroveň ve společnosti skutečně známého festivalu, tím spíš že samotná náplň této úrovně nepochybně dosahuje. Ať už programem, organizací či schopnostmi personálu. Autorům se podařilo vytvořit filmy dostatečně hodnotné pro mezinárodní festival a mělo by se jim dostát i tak početného publika, jaké zasluhují.
Tak to byl náš pohled bezprostředně po skončení 59. ročníku. Letos nám festival samozřejmě chystá spoustu změn a nejenom tím, že se Kino Art po dokončených opravách přesouvá zpět na Cihlářskou a místo na Radnické nyní zaujímá Kino No Art. Organizátoři jako by odtušili naše dojmy z loňska a v tomto ročníku opravdu rozšířili seznam míst konání. Na průběh festivalu se můžete podívat do Kina Art, No Art, do Kabinetu Múz, Alliance Française Brno, Vily Löw-Beer, do Prahy v Brně i do Lužánek, všude se samozřejmě také budete moci občerstvit.
Porota letos musela vybírat z ještě většího počtu přihlášek, než rok předchozí. Z více než tisícovky filmů se do soutěžních sekcí probojovalo 40 finalistů z 27 zemí. Zastoupení profesionálních snímků se začíná zvětšovat a nově vznikla soutěž Československá 16, kde, jak už napovídá název, si budou konkurovat exempláře z České a Slovenské republiky. Ještě před oficiálním začátkem festivalu navíc proběhne koncert Ventolin a nemyslím tím ten inhalační přípravek, co mě nedávno léčil z nemoci. Na českého hudebníka, který se věnuje elektronické hudbě a je i autorem znělek festivalu, se můžete přijít podívat do Kabinetu Múz.
Jelikož se jedná o mezinárodní festival, všechny snímky se promítají v originálním jazyce s anglickými titulky. Událost je tedy vhodná nejen pro milovníky filmů, ale také různých cizích řečí. Skrze jednotlivé filmy si můžete naposlouchat rodilé mluvčí jazyka, který třeba právě studujete nebo o něj zkrátka máte zájem, a jak v titulcích, tak následně prostřednictvím debat si jistě procvičíte angličtinu, což se na různých úrovních každému z nás jistě hodí. Pokud vás ovšem představa jediného cizího slůvka děsí, nezoufejte, protože i pro vás se něco v programu zaručeně najde. Minulý ročník představil celou řadu snímků s vyloženě emocionální náplní, kde se slova šetřila ve prospěch melodie. Nebo se zkrátka můžete zaměřit na české a slovenské snímky a jak už bylo řečeno, je pro vás přichystána celá sekce.
No a jaký má z letošního jubilejního ročníku podle dosavadních příprav a vybraných filmů pocit dramaturgyně Jana Glocarová? „Přípravy jsou jako každý rok patřičně hektické a zatím jsme neměli čas si trochu oddychnout – klid přijde až po festivalu. Letošní přípravy byly navíc ještě spojené se znovuotevřením Kina Art, takže jsme se skutečně nenudili. Máme ale vybrané skvělé filmy ze všech koutů světa a přijedou zajímaví hosté. Hodně si slibujeme také od soutěže českých a slovenských filmů, která přinese zase něco nového. Já osobně se moc těším na doprovodný program Filmohraní, který mimo jiné přinese několik přednášek o průniku filmu a videoher.“
Brno 16 jistě stojí za návštěvu. Vstupenku si můžete zakoupit jak na celý festival, tak třeba jen na určitý blok, jenž vás v bohaté nabídce zaujme. Pro více informací o tomto ročníku, který je svým mottem spojován s budoucností, navštivte stránky https://www.brno16.cz/ a poznejte Brno zase trochu jinak.
Za redakci MUNIE
Sabina Minářová