V pondělí 18. listopadu Markéta Venyšová (MUNIE) uspořádala diskusi o tom, jak by měl vypadat svátek studentů, majáles. Hlavním tématem večera bylo, zda se má jednat o protest studentů, jak se dělo v šedesátých letech, či o oslavu studentstva, kdy by měla dominovat zábava. Klíčová však byla i otázka financování majálesu. Mezi diskutéry byli aktivní studenti Masarykovy univerzity i Vysokého učení technického v Brně. Pohledy na věc se velmi lišily, od pragmatického postoje zástupkyně Spolku mediků Kateřiny Skalníkové, po velké ideály poselství majálesu v podání Jana Chmelíčka. Zatímco Václav Prak z MUNIE vidí velký potenciál majálesu právě v prezentaci studentských spolků, Spolek mediků vidí majáles jako jednu z mnoha příležitostí k oslovení široké veřejnosti se svým vzdělávacím programem. Otázka, zda studenti v Brně v sobě naleznou tolik energie, kterou by byli schopni vložit do organizace vlastního majálesu, rozdělila debatéry i publikum. Skeptici se domnívají, že aktivní studenti se již dnes angažují ve svých spolcích a nemají tedy volné kapacity k organizování natolik náročné akce. Optimističtěji to vidí například Tomáš Mejzlík z VUT. Z vlastní zkušenosti říká, že je v silách studentů vlastní majáles zorganizovat. Problém spatřují všichni zúčastnění ve financování majálesu. Oproti stávajícímu Majálesu, který se v Brně koná již několik let, by si nikdo z oslovených nepřál vlastní majáles zpoplatnit. To samozřejmě předpokládá dobrý fundrising a dobrovolnickou práci velkého zástupu studentů, jak tvrdí Prak. Debatu uzavřela výzva přihlížejícího organizátora stávajícího Majálesu k další diskusi. Obtížnost pojetí vlastního majálesu a nalezení shody napříč reprezentanty studentských spolků se promítla do závěru debaty. Aby studenti mohli uspořádat vlastní majáles, tak říkajíc „zdola“, budou muset podstoupit ještě mnoho takových výměn názorů.