Dvacátá léta. Jazz a Velký Gatsby. Ples studentů Masarykovy univerzity slaví desáté narozeniny. A ty můžeš být 14. prosince v Zoner BOBYHALL s námi u toho! Budou burlesky, taneční vystoupení i barmanská show. A jestli tanec není tvůj šálek kávy, můžeš zaskočit do našeho kasina Café de Paris.
A jelikož těch deset let uteklo jako voda, pojďme se společně podívat, jak vypadal první Ples studentů Masarykovy univerzity. V rozhovoru ti o něm poví jeho bývalá organizátorka Denisa Jakubík.
Denča v MUNII působila i jako vedoucí HR a projektového oddělení, viceprezidentka, a nakonec skoro dva roky jako prezidentka celého spolku.
Kde se zrodil nápad uspořádat jako spolek vedle jiných akcích právě ples?
Jedním z cílů MUNIE vždycky bylo spojovat skrze různé akce studenty z celé univerzity a taková událost jako celouniverzitní ples na MUNI chyběla. Tou dobou se už konaly plesy jednotlivých fakult. My jsme ale chtěli uspořádat ples, který na jeden večer spojí studenty všech fakult a vytvořit noblesní zážitek, který bude patřit všem studentům Masarykovy univerzity. První ročník proběhl docela pozdě – až 25. března 2014 – a měl tedy zároveň završit plesovou sezonu na půdě univerzity. Taky jsme ho myslím chystali dost narychlo. Druhý ročník jsme pak uspořádali ještě v prosinci téhož roku. A pro přípravy a vznik plesového týmu již bylo více prostoru.
Letos je téma plesu Velký Gatsby a dvacátá léta. Pamatuješ si, jaké bylo téma prvního plesu? Bylo vůbec nějaké?
První ročník neměl dané konkrétní téma. Cílem bylo, aby byl co nejvíce otevřený všem studentům. Nechtěli jsme jej hned zasazovat do nějakého užšího tématu. Motto bylo: “Jediný, kde si zatančíme všichni.” Chtěli jsme ples mladý, energický, ale zároveň s noblesou a grácií.
Kde se ples konal?
První ples se konal v hotelu Voroněž u Výstaviště (dnešní OREA Congress Hotel Brno). Měli jsme dvě pódia a následně DJ v salonu. Přichystali jsme program plný salsy, jazzu, swingu, klasických tanců, ale i baletu. Nechyběla ani stand-up show Na Stojáka. Na podrobný program prvního ročníku můžete mrknout na tehdejší Facebookové události. Voroněž byla pro první a druhý ročník tak akorát velká. Další ročníky už jsme přesunuli do KC Babylon a následně do Bobycentra.
Ples je pro nás velká a srdeční událost, kterou si pod svá křídla většinou bere jeden muník z projektového oddělení jako hlavní plesový koordinátor. K ruce mu je ale celá řada muníků ze všech oddělení spolku. V den plesu se pak většina z nás sejde, abychom pomohli s výzdobou a den po plese i s úklidem. Pamatuješ si, jak vypadal tvůj organizační tým?
První ples měl užší organizační tým, který několik měsíců dopředu pracoval na přípravách programu, sponzorů, partnerů, marketingu, logistiky. V den plesu jsme pak měli další členy jako koordinátory s vysílačkami a jako pomocníky na místě, přesná čísla už si nepamatuji, ale ples byl největší a velmi očekávanou akcí, takže se na něm chtěli podílet skoro všichni naši členové.
Ples jsme tehdy propagovali pomocí sociálních sítí spolku a univerzity, online magazínu MUNI a skrze prodejní místa na fakultách. Myslím, že jsme byli i na červené vývěsce v ISu, což bylo strašně těžké zařídit. Organizovali jsme také taneční večer v kavárně Savoy (dnešní Forky’s), aby si studenti zopakovali základní kroky. Natočili jsme k plesu videopozvánku s profesionálními tanečníky a v neposlední řadě jsme pořádali guerilla akce na jednotlivých fakultách, kde jsme natáhli červený koberec a členky a členové MUNIE v šatech a oblecích osobně zvali studenty k účasti na plese s vizitkami v plesovém vizuálu.
O vstupenky bývá každým rokem čím dál větší zájem. Jak to bylo před deseti lety? Cítili jste ze strany studentů zájem?
První ročník byl pro studenty velká neznámá, takže i do prodeje lístků jsme museli vložit hodně energie. Pro první ročník jsme ještě neměli online rezervační systém. Jak už jsem zmínila výše, lístky se prodávaly na různých místech po celé univerzitě, dále se taky daly zarezervovat přes mail. Jako členové jsme je promovali a prodávali i mezi spolužáky, na tanečním večeru či v určitých hodinách přímo na fakultách. Bylo to dost punkový. Pamatuji si, že i jako hlavní organizátorka plesu jsem pořád někomu někam nosila lístky. Úplně všechny lístky jsme tehdy ani neprodali. Náklady byly velké, takže první ples skončil skoro na nule, vydělal jen asi 2000 Kč!
Měli jste nějaké nečekané komplikace během plesu nebo vyvstal moment, který jste během večera nečekali? A jestli ano, jak jste si poradili?
Na akci jsme měli spoustu bannerů a roll-upů od partnerů akce, které jsme u nich předem vyzvedávali a po plesu jim je zase vraceli. A nějakým nedopatřením při úklidu se stalo, že reklamní banner jednoho z partnerů plesu skončil v hotelové popelnici a náš tehdejší vedoucí plesového fundraisingu ho druhý den musel lovit, abychom ho mohli vrátit.
Vyvstal na plese moment, který si doteď pamatuješ a na který ráda vzpomínáš?
Nevybavuji si jeden konkrétní okamžik, ale obecně bylo skvělé vidět všechny ty plány zhmotněné – nazdobený hotel, všechny účastníky nastrojené v plesových šatech, tančící a bavící se a samozřejmě taky všechny muníky, kteří se na přípravách podíleli a pak si mohli užít atmosféru toho, co pomohli vytvořit.
Jaké jste měli pocity, když ples skončil?
Myslím, že jsme si oddechli, že to máme za sebou. Přípravy byly opravdu náročné a brzo jsme začínali vymýšlet, jak uděláme druhý ročník!
Co říkáš na to, že letos slavíme jubileum?
Je to super! Ples byl moje srdeční záležitost. Naposledy jsem se podílela na ročníku 2016, kdy jsme jej přesunuli do Bobycentra. Tehdy jsem zajišťovala partnery a tombolu a už tehdy bylo vidět, že se nám podařilo vybudovat akci s potenciálem pokračovat v dalších letech. A už tehdy jsme si říkali, že jednou bychom chtěli na Výstaviště stejně jako VUT, takže držím palce, aby se to v následujících letech podařilo.
Vstupenky na ples jsou stále v prodeji. Zapojit se stále můžeš i do naší instagramové soutěže o dva volňásky. Nezmeškej jedinečnou šanci a přijď s námi protančit celý večer pod září hvězd.
Ale nezapomeň – na ples je zavedený povinný dresscode. Proto přijdi ve večerních šatech či společenském overalu v minimální délce po kolena, v obleku, smokingu či fraku. Téma plesu není při výběru tvého looku třeba následovat, slouží především k dotvoření správné atmosféry.
Za redakci MUNIE
Samuel Gärtner a Kamila Pírková