„Film je v prvé řadě živý organismus.“ — Bohdan Sláma
Přijďte objevovat nadějné filmařské talenty na Festival Fakulty Informatiky MU, který se koná 19. 5. 2023. Program začne v 19:00 současně na dvou místech, a to v Univerzitním kině Scala a na Fakultě informatiky MU. Jediné, co potřebujete, abyste mohli strávit večer plný kinematografických zážitků, je rezervace místa a popcorn. (odkaz na událost najdete zde)
Už 23 let Fakulta informatiky Masarykovy univerzity podporuje filmařské projekty začínajících a amatérských filmařů prostřednictvím pořádání Filmového festivalu Fakulty informatiky (FFFI). Přihlásit se mohli jak studenti MU, tak i externisté se snímkem o maximální délce 8 minut. Zpracování i žánr se nechává čistě na fantazii a kreativitě účastníků. Letošní ročník filmového festivalu, který zaštiťuje děkan Fakulty informatiky prof. RNDr. Jiří Zlatuška, CSc., je nejen svým tématem, ale mnohdy i organizací „na hraně“. Právě do zákulisí PR organizace Filmového festivalu nám pomohly nahlédnout studentky Masarykovy univerzity Barbora Zouharová a Sára Vašíčková.
BARBORA ZOUHAROVÁ
Studuje Filmovou vědu na FF MU, protože k filmovému světu vždycky tíhla. V organizačním PR týmu Filmového festivalu je letos poprvé. Do současného ročníku se mimo organizaci také aktivně zapojuje jako jeho účastník.
„Je to skvělý pocit, když se něco, co si člověk představoval, najednou odehrává přímo před ním. I kdyby se můj film na festivalu nepromítal, jsem vděčná za tu zkušenost. Moc jsem si natáčení užila.“
SÁRA VAŠÍČKOVÁ
Je studentkou oboru Filmová věda na FF MU. Na organizaci festivalu se podílí už druhým rokem a v současné době je mentorkou PR týmu. Letos přihlašuje na festival dva filmy – svůj a společný.
„Je to fajn zkušenost, někdy trochu na hraně.“
Jak jste se o FFFI dozvěděly a jak jste se dostaly k jeho organizování?
BÁRA: Minulý rok jsem se byla na promítání filmů na festivalu podívat. Celý koncept se mi hodně líbil, a tak jsem hledala způsoby, jak bych se do toho mohla zapojit.
SÁRA: K organizování festivalu jsem se dostala skrz spolužáky, kteří mi to doporučovali s tím, že je to fajn prostředí plné kreativních a inspirativních lidí, což můžu po roce a půl dosvědčit.
Kdo se může stát součástí organizačního týmu?
BÁRA: V organizačním týmu může být kdokoliv, kdo si zapíše na jarní semestr předmět PV113 Produkce audiovizuálního díla na FI MU. V rámci něj můžete tvořit jak svůj film, tak se i podílíte na organizaci festivalu. Před tímto předmětem existuje ještě předmět PV110 Základy filmové řeči, který je skvělou přípravou na PV113.
Když už jsme u organizačního týmu, kdo jsou klíčoví lidé, kteří se podílejí na organizaci festivalu?
SÁRA: Organizace je dělená na studenty, mentory a supermentory. Festival je organizován především ze strany studentů, kteří mají zapsaný předmět PV113. Mentorem se stává ten, který si už minimálně jednou přípravou festivalu prošel a ví, tak nějak, co dělat. Supermentoři pak dohlíží, že je vše, jak má být.
Jaké hlavní kroky je třeba podniknout při přípravě festivalu?
SÁRA: Na začátku je nejdůležitější vybrat téma, což je potom, hlavně pro vizuální a PR část organizačního týmu, jako odrazový můstek. Poté začíná přihlašování filmů. Jakmile přihlašování skončí, následuje dramaturgie, kdy se vybírají filmy, které se budou na festivalu promítat. S vybranými filmy se dále pracuje – dávají se do brožurek, připravují se technicky do kina. Dalším krokem je roznášení letáků a plakátů, dále pak tvoření thrilleru k festivalu. Aby proběhl festival technicky v pořádku, je třeba provést ještě tři nebo čtyři generálky.
Jak dlouho trvají přípravy na Filmový festival?
BÁRA: Přípravy začínají průběžně od začátku jarního semestru. Co se týče PR týmu, zprvu jde většinou o pravidelné schůzky každý týden, kde si ujasníme, jak se bude vyvíjet celá propagace – kampaň, sociální sítě, oslovení mediálních partnerů a uzavření spoluprací.
SÁRA: Je to sice většinou narychlo, ale zatím se to osvědčilo a za jeden semestr se to stíhá. Něco málo se řeší ještě před začátkem jarního semestru, například reklamní plochy. Ty jsou totiž většinou velmi rychle zabrané.
Co je pro festival nejefektivnější způsob propagace? Jak se o FFFI dozvídají i mimo-oboroví studenti a externisté?
BÁRA: Poslední dobou se osvědčují sociální sítě, často se ten obsah ale zpětně dostává k nám, protože jsme cílová skupina. Osobně se těším na roznášení letáků. Do budoucna je určitě třeba zvážit i širší propagaci. Já jsem se například o festivalu dozvěděla až při studiu Filmové vědy.
SÁRA: Na letáky se také hodně těším. Myslím si, že je to hodně o té vizuální stránce. Plakáty jsou každý rok krásné, a právě díky tomu je festival vidět.
Jaké jsou největší výzvy, kterým čelí organizátoři při přípravě festivalu?
BÁRA: Já bych řekla, že letos bylo velkou výzvou řešit Scalu, když začala padat. A pak jsou to osobní výzvy, pro mě to je například kontaktní kampaň na Majálesu. Často člověk i vystoupí ze své komfortní zóny.
SÁRA: Hodně je to téma – musí to být něco otevřeného a volně interpretačního. Trvá to většinou dva až tři týdny, než se na tom domluvíme, což často brzdí další kroky.
Jaké jsou největší úspěchy a největší selhání PR kampaně festivalu z minulých let, popřípadě současného ročníku?
BÁRA: Já osobně můžu mluvit jen za letošek, kdy poměrně dlouho trvalo dojít k nějakému řešení ohledně traileru, což je nepříjemné pro PR tým zejména proto, že nemáme propagační materiál. Jako úspěch bych viděla tu vizuální stránku, jak už byla zmíněná. Za úspěch bych také považovala to, že se ve svém týmu cítím dobře a že máme s mentory i supermentory dobré vztahy.
SÁRA: Loni jsme třeba zapomněli zarezervovat reklamní plochy, takže to bylo určitě selhání. Ale jak zmínila Bára, velkým úspěchem je skvělá atmosféra v týmu. A když se něco nepovede, tak to všichni berou jako ponaučení do dalších let.
Do soutěže se mohou přihlašovat krátkometrážní filmy o maximální délce osmi minut. Z vlastní zkušenosti, jak se dá do tak krátké stopáže vměstnat celý děj nebo příběh, který chce člověk vyprávět?
SÁRA: Letos máme přihlášeno mnoho filmů, které mají přesně osm minut, ale pak jsou tam i filmy, které mají třeba jen tři minuty. Hodně je to o tom, jaký je koncept celého filmu. Celkově můžu říct, že se to dá, ačkoli je to někdy boj.
BÁRA: Délka filmu se také často odvíjí od toho, co se děje na place – jak celkově funguje energie štábu. Což je svým způsobem vlastně kouzlo a zároveň i risk v tom, že nikdy nevíte, jaká ta atmosféra vlastně bude.
Už jste zmínily, že ze všech zaslaných filmů se vybírá, které konkrétně poputují na plátno. Jaká jsou kritéria pro výběr filmů?
SÁRA: Já bych řekla, že u každého filmu je to jinak. Přesná kritéria, které by účastník musel splnit (například žánr nebo téma), vlastně nejsou. Hodně to je o příběhu, porotci se snaží vybírat filmy, které mají silný příběh anebo filmy, co mají hodně silnou vizuální stránku. Musí tam být nějaký „it factor“, který si přitáhne pozornost.
BÁRA: Celkově vybírání filmů musí být náročné. Filmy by totiž měly k sobě pasovat dohromady, aby měly příjemnou návaznost. Také tam musí být nějaký mix žánrů, aby to nebyly všechno dramata nebo komedie.
Letošním tématem je heslo „na hraně“. Co je pro vás na hraně v souvislosti s organizací a přípravou festivalu?
BÁRA: Mi právě přijde, že „na hraně“ je skvělé téma, co se organizace festivalu týče. Vlastně mi celý tento semestr přijde na hraně, protože je to pro mě první zkušenost.
SÁRA: Organizace je na hraně, což je děsivé a zároveň to splňuje zadání. Je to vystoupení mimo naši komfortní zónu, plné adrenalinu, trochu stresu, ale i přes to organizační tým drží spolu.
Co byste vzkázaly budoucím účastníkům nebo organizátorům?
BÁRA: Pokud někdo zvažuje tuto možnost, že by se do organizace zapojil, tak bych to vřele doporučila. Ať už si chce zkusit natáčení vlastního filmu anebo se jen podílet na organizaci. Je to skvělá příležitost, kterou jen tak někde člověk nedostane.
SÁRA: S tím souhlasím a dodala bych, že natáčení filmu a organizace festivalu probíhá v kreativním prostředí se super lidmi, a i když je to někdy stres, tak je to obrovská radost.
Nějaká slova závěrem?
BÁRA: Přijďte na festival!
SÁRA: Určitě přijďte. Jít se podívat na festival, kde se promítají různé filmy, od různých lidí z různých prostředí a s různými myšlenkovými pochody, kteří se snaží předat něco svého, je velmi inspirující.
Za redakci MUNIE
Eva Zdržavová