Zaregistrovali jste náš první článek o úspěších našich členů? Věnovali jsme se v něm faktu, že působení v našem spolku není pouze o zábavě a alkoholu, ale i o tvrdé práci a výsledcích. Představili jsme v něm několik našich členů, kteří hravě zvládají plnit své spolkové, studijní i pracovní povinnosti. A že jich občas je. Pokud jste si ale mysleli, že víc šikovných členů v MUNII nemáme, byli jste na velkém omylu. Představujeme vám naše další členy, kteří dosáhli na červený diplom, nebo jiná ocenění.

Projekťačka s cenou děkana

Monika Latýnová se do MUNIE přidala na podzim roku 2017 a celou dobu působila v oddělení projektů, kde si vyzkoušela několik různých rolí. Po 4,5 letech působení v našem spolku na jaře roku 2022 přešla do aktivních alumni, jelikož po magisterských státnicích nastoupila do práce na plný úvazek.

Získala jsi cenu děkana. O jakou cenu konkrétně jde a jak se ti to povedlo?

Získala jsem Cenu děkana za vynikající diplomovou práci – 2. místo za diplomovou práci na téma Volatilita akciových trhů během globální pandemie COVID-19. O cenu jsem se nijak nesnažila, ale má práce byla na aktuální téma, psaná v angličtině a obhájena za A, což ji asi posunulo mezi kandidáty.

Co ti MUNIE přinášela a jak jsi při působení ve spolku zvládala školu?

Během studia jsem neměla žádné větší problémy se zvládáním obou povinností. Škola byla samozřejmě vždy na prvním místě, ale když bylo potřeba, mohla jsem aktivitám v MUNII věnovat většinu volného času, jelikož to pro mě byl koníček a zároveň zábava, při které člověk poznal spoustu zajímavých lidí, dostal se na jinak nedostupná místa a získal nové zkušenosti.

Co bys vzkázala všem, kteří chtějí do MUNIE, ale mají strach, že nebudou zvládat školu?

Toho bych se vůbec nebála, každý si to může nastavit podle svých potřeb. Pokud má člověk více času, může dělat něco navíc, ale pokud se zrovna potřebuje učit na důležitou zkoušku, někdo to za něho vezme, protože si vzájemně pomáháme. Studentská léta je potřeba prožít naplno a v MUNII k tomu má každý ideální příležitost.

Pozorovatelka v online prostředí s cenou I. A. Bláhy

Oldřiška Hradcová by samu sebe popsala jako vysloužilou pozorovatelku v online prostředí, jelikož svou aktivitu ve spolku ukončila před odjezdem na Erasmus vloni v létě. Od té doby skrze sociální sítě pozoruje, co se v MUNII děje, a jak její pokračovatelé a mladší generace spolek posouvají vpřed. Předtím ale 5 let byla věrným markeťákem, kde dva roky zastávala funkci vedoucí oddělení a poté vedoucí PR sekce, copywriterku (snad mi po přečtení tohoto článku nedá za uši) a správce sociálních sítí.

Za svou bakalářskou práci jsi získala cenu I. A. Bláhy. Můžeš nám přiblížit o jakou cenu jde?

Na stránkách FSS se píše, že ocenění Inocence Arnošta Bláhy se uděluje každoročně za mimořádné bakalářské práce, které nominují vedoucí kateder za jednotlivé studijní programy. Každoročně ji tak dostane vždy jeden student z každého oboru, který na fakultě máme.

Bylo tvým cílem cenu získat? A s jakým tématem se ti to podařilo?

Bakalářku jsem odevzdávala v roce 2019, kdy jsem o existenci této ceny a stipendia neměla ani tušení. Takže to rozhodně cíl nebyl. O ocenění jsem se dozvěděla, pokud si to správně pamatuji, až o rok později, kdy mi přišel email od vedoucí mé práce. Údajně mou bakalářku navrhla jako kandidáta za náš obor sociální antropologie, a nakonec se zřejmě nějaká porota na mé práci shodla. Na jaře 2020 ovšem dorazila pandemie, kvůli které bylo jinak tradiční předávání cen na fakultě zrušeno, a tak mi přišel pouze papír poštou a stipendium na účet. Přiznávám, chvíli pyšná jsem na sebe byla. A asi jsem byla i dost překvapená, protože mi téma nepřišlo nějak závratně akademicky přínosné. Psala jsem o svatebním turismu a o tom, jak se proměnily svatby s příchodem svatebních agentur v Česku, přičemž jsem se zaměřila hlavně na nabídku svateb v zahraničí. Je ale pravda, že tehdy přímo o této oblasti na českém poli nikdo jiný nepsal a neexistovala ani téměř žádná literatura, takže možná proto byla má práce oceněna.

Když jsi ještě aktivně působila ve spolku, bylo těžké s ním skloubit studium? Jak jsi to dělala?

Nebudu nikomu mazat med kolem huby, těžké to občas bylo. Dnes už bych asi tolik energie neměla, ale v prvních letech studia jsem chtěla vyzkoušet vše, co vysoká nabízí, k čemuž studentské spolky rozhodně patřily. Zvládnout se tak dá všechno, pokud člověk chce a umí si to rozplánovat. Já během jednoho semestru studovala dvouobor, vedla marketingové oddělení MUNIE, vysílala pravidelně pořad na Radiu R a měla jsem k tomu dvě brigády. Vždycky ale zbyl čas i na dobrou party, kámoše a rodinu.

Co bys vzkázala všem, kteří chtějí do MUNIE, ale mají strach, že nebudou zvládat školu?

Někteří mají strach oprávněně, proto v MUNII nemáme například žádné mediky. Troufám si ale tvrdit, že se to jinak dá zvládnout snad s každým oborem na MUNI, protože pořád je to jenom studentský spolek. Dobrovolnická aktivita, kterou když ti teče do bot, můžeš zkrátka časově omezit nebo ukončit a rozhodně ti nikdo hlavu neutrhne. Navíc jsme přece všichni na stejné lodi, takže když nastane období zápočtů a zkoušek, nikdo neočekává, že budeš mít kopu času. Studium by pořád mělo být prioritou, ať spolek miluješ sebevíc. Nejdřív totiž musíš studovat, abys mohl být ve studentském spolku. A na to by se nemělo zapomínat. 😀

Projekťačka s červeným diplomem

Laura Maniaková v MUNII působí už třetím rokem v projektovém oddělení. Při působení ve spolku navíc zvládá školu natolik, že získala červený diplom. O tom, jak se jí to podařilo, se nám rozpovídala.

Pyšníš se červeným diplomem. Bylo těžké ho získat? Jak se ti to povedlo?

To je trochu ťažká otázka. U mňa bol môj priemer skôr dôsledkom toho, že som mala až priveľa skúšok na to, aby som si mohla dovoliť ich opakovať.  A tak som sa snažila každú zvládnuť na prvý krát a čo najlepšie. To, že bude môj diplom červený mi došlo až po tom čo som rozdýchala fakt, že sa podarili štátnice. Ako svoju študijnú métu som to ale nikdy nebrala.

Jak jsi zvládala působení ve spolku a zároveň školu tak, abys ho získala? A jaký to byl pocit, když přišel úspěch?

Popravde miestami docela ťažko, keďže môj odbor je typický tým, že máme veľa povinných predmetov. Dlhú dobu môjho štúdia však zasiahla korona, čiže MUNIE akcie sa trochu preriedili. 🙂

Co bys vzkázala všem, kteří by se chtěli do spolku přidat, ale mají strach, že nebudou zvládat školu?

Všetko je o tom, ako si rozdelíte čas. Poznám ľudí, ktorí počas svojho štúdia žiadne mimoškolské aktivity nerobili a aj tak školu nestíhajú, zároveň sú tu takí, ktorí ich stíhajú niekoľko a pomimo školu ešte aj chodia do práce. Občas je dôležitá aj schopnosť vedieť sa rozhodnúť, čo je v ten daný moment dôležitejšie. A to vás takéto aktivity naučia.

Jak MUNII vnímáš?

Ako skvelú skúsenosť. Naučila som sa byť zodpovednejšia, komunikovať s ľuďmi, plánovať a pri tom rozlišovať, či je nejaká “emergency” skutočne tak závažná alebo nie.

Tak co, měli jsme pravdu, že máme v našich řadách excelentní studenty? Myslím, že odpověď všichni známe.

Za redakci MUNIE

Veronika Maurerová