Dopad pandemie je a bude na celý kulturní sektor obrovský. Divadla a další instituce čekají nelehké výzvy a překážky. Na to, jak současná krize ovlivnila chod a budoucí plány Národního divadla Brna jsme se zeptali jeho ředitele Martina Glasera. Právě s ním vám dnes přinášíme rozhovor, ve kterém jsme se dotkli mimo jiné také například financování nebo zájmu ze strany studentského publika.
Martin Glaser – ředitel NdB
Situace s COVID-19 měla mimo jiné obrovský dopad na kulturu a ovlivnila samozřejmě i fungování NdB. Co bylo asi nejtěžší a nejnutnější v počátcích zvládnout?
Nejtěžší bylo zjistit, co se děje. Dostali jsme zákaz hrát a nevěděli jsme, na jak dlouho nebo co to pro celý chod divadla bude znamenat. Zastavení provozu bylo naprosto paralyzující. Během krátké doby jsme se smířili s tím, že v této sezóně už neotevřeme. Vzápětí jsme začali dostávat informace, že bychom možná otevřít mohli. Nakonec jsme usoudili, že by to ekonomicky stejně nemělo smysl. Ekonomika by samozřejmě neměla být v případě kulturní instituce na prvním místě, na druhou stranu jsme přišli o tři a půl měsíce. Téměř třetina sezóny znamená obrovský výpadek z plánovaných tržeb, které jsou zásadní položkou v našem rozpočtu.
Jak probíhal chod divadla?
Řada lidí může mít pocit, že se tady nic nedělo, ale lidé zodpovědní za chod divadla, trávili prací pro NdB mnohem více času než v běžném, naplánovaném provozu. Výroba jela možná na 120 %, jelikož kromě výroby inscenace se šily roušky. Musela být v provozu samozřejmě administrativa. Těch prvních 14 dní se pracovalo buď formou home office nebo formou domácí přípravy, což je velká část práce všech uměleckých pracovníků. Musí strávit hodiny času doma, kdy se učí text, studují nástrojové party apod. Vlastně se musí nachystat individuálně na to, aby potom mohli společně tvořit se znalostí vstupního materiálu. Velmi mě potěšilo, že v podstatě s výjimkou několika dní nepřerušila práci činohra. Ta zkoušela celou dobu dál a dovedla do stavu téměř před premiérou jednu z inscenací pro Mahenovo divadlo, a tak budou pokračovat všechny soubory i nadále.
Jakým způsobem probíhaly zkoušky?
Kolegové v činohře zkoušeli statečně v rouškách celou dobu. Blízký kontakt probíhal, jelikož divadlo bez kontaktu dělat nejde. Nicméně kolegové byli velmi zodpovědní a pohybovali se v podstatě pouze na ose domov-divadlo. Od května rozbíháme normální provoz s výjimkou představení v celém divadle. V tuto chvíli tedy už zkouší všechny soubory, pochopitelně bez doteku. Já jsem velmi hrdý na naše kolegy, že se nenechali zastrašit. Ti z rizikových skupin jsou samozřejmě na neschopence a práce se nezúčastňují. Ale všichni ostatní už teď pracují.
Liliom – zkouška činohry
Jak jste nakonec vyřešili problém s produkcemi?
Když přišel zákaz, měli jsme fyzicky vyrobeno několik premiér. Naše dílny již vyrobily scény, kostýmy. Vše bylo v podstatě kousek od toho, abychom produkce mohli prezentovat divákům. Řada dalších premiér byla v pokročilém stádiu výroby. Měli jsme nakoupený materiál, nastřihané látky, nařezané železo, dřevo apod. Naším cílem je dozkoušet všechny tyto premiéry. Máme takový veliký plán, že v srpnu přichystáme jakýsi festival, kdy na první pohled úplně šíleně uvedeme 7 premiér, v některých případech to budou předpremiéry. Bude to trochu i náhrada za festival Divadelní svět. Pozveme všechny lidi v Brně. Národní divadlo se promění v divadlo lidové. Nezáleží na tom, v čem lidé přijdou. Venku bude jistě horko, takže ať přijdou klidně v kraťasech, v letních šatech. Nabídneme prostředí klimatizovaných divadel. Užijeme si společně trochu normálnosti a věřím, že všechny produkce, které jsme měli nachystané, naše publikum potěší. My tím pádem doženeme aspoň z hlediska produkce ten obrovský výpadek, který nám pandemie způsobila.
Budou se zrušená představení přesouvat na jiné termíny?
To bohužel v našem případě není možné. Hrajeme na třech scénách, naše denní kapacita je téměř 2 000 vstupenek. Během toho čtvrtroku byla naplánovaná i řada derniér, představení, která už měla mít jenom jednu nebo dvě reprízy. Pro nás by nebylo efektivní je po té pauze znovu uvádět na repertoár. Zabralo by to další čas, s nímž nyní musíme pečlivě hospodařit. Naším cílem bylo minimalizovat ztráty z jara. V příští sezóně bychom chtěli pokračovat podle původních plánů. Čeká nás janáčkovský festival. Máme nasmlouvané externí pracovníky a bereme to i jako zodpovědnost vůči nim. Jsou to lidé tzv. na volné noze a pandemií byli z toho kulturní sektoru postiženi nejvíc, jelikož jsou placeni za reálný výkon. Blokovali si pro nás určitý čas a bylo by nezodpovědné si s jejich časem zahrávat. Tyto závazky se tedy snažíme dodržet.
Zrušení každé události s sebou neslo velkou otázku – Co se zakoupenými vstupenkami? Jak je to s nimi v případě NdB?
Našim divákům jsme automaticky vraceli vstupné za každé představení. Jednalo se o desetitisíce lístků a nebylo v našich silách přistupovat ke každé vstupence individuálně. Všechny lístky, které byly zaplaceny online, se tedy vracely divákům automaticky. Pouze malá část návštěvníků, kteří si lístky koupili u nás na pokladně, zaplatili hotově. Ti přicházejí osobně a lístky vyměňujeme. Někteří nás prosili o převedení na příští sezónu. Tam, kde jsou představení nasazená, se lidem snažíme vyjít vstříc. Potěšilo nás, že řada diváků nám napsala zprávu ve smyslu: Tady jsou čísla našich vstupenek. Budeme rádi, když si vstupné necháte. Pro nás je to samozřejmě podpora.
Janáčkovo divadlo
Ovlivnila pandemie spolupráce se zahraničními tvůrci?
Velmi výrazně. Jednak jsme museli zrušit festival Divadelní svět, který je mezinárodní. Teď se ukazuje, že bychom byli bývali hrát mohli. Festival měl začít 21. května. Nicméně bychom sem stejně nebyli schopní dostat zahraniční kolegy. Zřejmě by si nikdo ani nekoupil vstupenky. Přerušila se práce na některých rozpracovaných inscenacích, jelikož najednou pro nás zahraničím bylo i Slovensko, které se opevnilo zřejmě nejvíc z evropských zemí. Některé věci jsme dělali online, jako technickou zkoušku. Kolegové ze Slovenska se dívali, jak jim stavíme kulisy. Herci pro ně dokonce zahráli, aby viděli, jak se ta scénografie chová. V baletu jsme museli velmi posunout zkušební proces chystané novinky Radio and Juliet, jelikož celý tým je ze Slovinska. Řada chystaných věcí má zahraniční scénografii nebo režiséry. Museli jsme např. na dálku předávat do dílen scény a kostýmy na představení pro janáčkovský festival. Zahajovacím představením tohoto festivalu bude Osud v režii jednoho z nejlepších světových režisérů Roberta Carsena. Teď se naštěstí už restrikce uvolňují, takže věříme, že v srpnu vše nazkoušíme jak s jeho týmem, tak s řadou zahraničních zpěváků. Pevně doufáme, že bude možné je sem dostat, aniž by byli uvrhnuti do nějaké dlouhodobé karantény.
Zůstávali zde nějací zahraniční pracovníci, nebo naopak někdo ze zaměstnanců NdB v zahraničí?
Naši kmenoví zaměstnanci, což jsou speciálně třeba kolegové v baletu, kde jsou lidé z mnoha zemí, byli vystaveni obrovské nejistotě. Ve chvíli, kdy celý svět začal zavírat hranice a rušila se spojení, měli pochopitelně velkou potřebu jet domů za svými blízkými. My jsme se je snažili přesvědčovat, aby nejezdili. Nebylo vůbec jisté, kdy by se mohli vrátit, jakými způsoby by to bylo možné, zda budeme moci hrát nebo ne. Ti kmenoví zaměstnanci tu tedy zůstali. Z našich vlastních kmenových zaměstnanců nám v tu chvíli v zahraničí nikdo nezůstal.
Louskáček – foto Ctibor Bachratý
Jak byste okomentoval finanční podporu kulturních institucí od české vlády?
Jsem velmi rád, že ministr kultury pochopil, že kulturní sektor je jeden z těch nejvíc zasažených. Podařilo se mu získat nějaké prostředky, je tam tzv. záchranný balíček. Záchranný program by měl nakonec činit 190 milionů pro všechny regionální divadla a orchestry. Bohužel my doteď nevíme, jaké budou parametry rozdělování a na jakou částku dosáhneme. S tržbami, které se vyvíjejí relativně předvídatelně, pracujeme při sestavování rozpočtu. Proto umíme poměrně přesně spočítat, o jakou částku jsme přišli. V lednu a v únoru jsme měli 16% meziroční nárůst, což by nám bylo bývalo umožnilo pracovat na rozvoji divadla. Kdyby ten rok ve slibném začátku pokračoval, mohli jsme peníze vrhnout do lepších inscenací.
V letošním roce to se státní pomocí ještě nějak zvládneme. Klíčový bude příští rok. Naším úkolem jako šéfů divadel teď bude vysvětlit všem politikům, že kultura je investice. Mluví o tom, že se bude šetřit na provozních výdajích, ale že je potřeba investovat. Bohužel tento účetní pohled je pro kulturu dlouhodobě destruktivní. Peníze vůči divadlu jsou tzv. provozní peníze, protože se z nich platí mzdy, i umělečtí pracovníci něco vytvářejí. Když se člověk chystá navštívit nějakou kulturní událost, tak si třeba zajde k holiči, koupí šaty, zajde si na večeři. Je dokázáno, že každá koruna vložená do kultury se státu třikrát vrátí. Pokud to stát nepochopí a městům nepomůže, tak dle mého názoru čeká českou kulturu další vlna tsunami v příštím roce, kdy dojde k velmi výraznému omezení produkce. Budou to desítky, ne-li stovky nových premiér, které nebudeme moci uvést. Velké množství lidí tím pádem přijde o práci a obrátí se na stát. To přinese plýtvání veřejnými zdroji, protože lidé pracující v kultuře mají často specializované vzdělání. Stát do jejich edukace investoval obrovské peníze a tento vklad nebude schopný využít. A to se nebavíme o tom, že země, která nechá zahynout svoji kulturu, nechá hynout svoje lidi.
Stojí divadlo i na nějakých jiných organizacích, co se týče finanční podpory?
My jsme zřizováni městem Brnem a jsme příspěvková organizace. Fungujeme bohužel podle zákonů, které vznikly ještě v dobách socialismu. Ostatní orgány státní správy vlastně přispívají na bázi jakési dobrovolnosti. Dlouho se snažíme vytvořit nástroj, který by umožnil, aby speciálně ty velké kulturní instituce mohly být zřizovány souběžně několika úrovněmi státní správy. Ti by se spolu podíleli na financování a v těchto těžkých časech by si tím pádem rozdělili břemeno, které teď padá pouze na město Brno. Takto ve zkratce v této chvíli funguje česká kultura, která je obecně nesmírně křehká a zranitelná. Stát totiž nebyl za 30 let od revoluce schopný vytvořit ani dostatečně motivující nástroje pro soukromou sféru, aby se na podpoře kulturního života podílela. Na západ od nás je situace odlišná. Je naprosto běžné, že velké banky, velké firmy sponzorují chod velkých institucí.
Mahenovo divadlo
Odrazí se krize na ceně vstupenek? Případně jak?
My bychom chtěli, aby se neodrazila. Máme poskytovat veřejnou kulturní službu dostupnou nejširší veřejnosti. V uplynulých letech jsme ale cenu vstupenek zdražovali proto, abychom podfinancovaný rozpočet nějakým způsobem zasaturovali a mohli zvyšovat kvalitu produkce. Teď hodně diskutujeme o tom, jaká bude cenová politika do budoucna. Na tržbách ze vstupného jsme skutečně závislí, z nich děláme nové inscenace. Čím méně vybereme, tím méně nové produkce budeme moci uvádět. Zároveň víme, že pokud omezíme množství premiér, tak zvýšíme riziko, že od kmenového publika vybereme menší množství peněz a roztočíme úplně smrtící spirálu.
Budeme se snažit o nějaký rozumný balanc. Sami jsme na chování publika zvědaví. Buďto se vrátí a ten tříměsíční výpadek se budou snažit dohnat nebo se budou bát chodit na akce s větším množstvím lidí. To je jeden z důvodů, proč teď neotevíráme. Představa, že sedíte v sále a kolem vás je obrovské množství prázdných sedadel, zkrátka není příliš komfortní.
Don Carlos – opera
Pomineme-li pandemii, jak hodnotíte zájem/nezájem studenstva o divadlo?
Studenti tvoří výraznou část našeho publika, zároveň ale pořád bojujeme s s předsudky, které část z nich má. Zvláště ti, kteří přijíždí studovat do Brna odjinud a nemají s divadlem skoro žádnou zkušenost. Ostýchají se jít do těch velkých budov, nevědí, jak se obléct atd. Rád bych poslal zprávu, že pro nás je důležitější, jestli ten člověk přichází s otevřeným srdcem a s otevřenou myslí. Část lidí má také pocit, že to není pro ně, a dají přednost menším experimentálnějším scénám, ale NdB se velmi proměnilo. Jedná se o skutečně moderní instituci, která se snaží divákům co nejvíc pomoci vstoupit do divadelního světa.
O baletní představení mají mladí lidé zájem. Tam je velikánský nárůst divácké obce. Mám radost, když se jdu podívat na reprízu a vidím tam množství mladých lidí užívající si například i operu. Brněnská opera je dnes nejlepší v České republice. Všichni se sem jezdí podívat, jsem na to strašně pyšný. Divadlo samozřejmě nemá ty úžasné možnosti, jako má film nebo seriál, ale zase nabízí úplně jiný typ zážitku. Myslím si, že ty emoce a ta krása, kterou nabízíme, stojí za to, aby speciálně vysokoškoláci návštěvu divadla vyzkoušeli.
Jsem stejného názoru. Máte na závěr nějaký vzkaz pro veřejnost?
Můj vzkaz je, abychom se nebáli a abychom si nenechali vzít to, na čem naše společnost stojí. To je mimo jiné kultura a je to divadlo. Divadlo bylo u základů této civilizace. Bylo speciálně v českých a moravských zemích přítomno u zásadních dějinných zvratů a zásadních společenských pohybů. Bez vás jako diváků to nezvládneme. Divadlo nemá smysl dělat online, nemá smysl jej dělat bez diváků. My bychom si velice přáli, aby se diváci vrátili zpátky a mohli jsme pro ně hrát, protože myslím, že máme co nabídnout.
Romeo a Julie – foto Ctibor Bachratý
My o tom ani v nejmenším nepochybujeme. Několik našich členů bylo různá představení NdB navštívit a můžeme jedině bez váhání doporučit. Soubory vám přinesou unikátní, zábavné, dojemné a mnohé další druhy zážitků, které vás jistě obohatí. V budoucnu tedy určitě neváhejte tuto významnou instituci navštívit a užít si jedinečný kulturní zážitek.
Za redakci MUNIE
Sabina Minářová